Úvěrové podvody
V dnešní době a dnešní společnosti jsou úvěry jakéhokoliv druhu zcela běžnou záležitostí, ať již pro fungování domácností či např. pro podnikatelské účely. Podíváme-li se pro zajímavost na statistická data ČNB, lze z nich zjistit, že ke dni 30. listopadu 2017 celkové zadlužení domácností činí: na bydlení částku ve výši 1 077 762 mil. Kč, na spotřebu částku ve výši 274 305 mil. Kč a na ostatní 155 371 mil. Kč[1]. Tato čísla za poslední rok samozřejmě rostla. Lidé si tedy čím dál častěji půjčují a často si neuvědomují důsledky svého jednání, ať již ekonomické nebo trestněprávní. V tomto článku se zaměříme na ty trestněprávní.
Přestože je úvěrový podvod v současnosti velmi častým trestným činem projednávaným českými soudy, tato skutečnost není mezi obyvateli České republiky příliš rozšířena. Jaká je aktuální situace v České republice v problematice trestné činnosti při sjednávání úvěru, v čem spočívá úvěrový podvod, jakými způsoby se lidé spáchání trestného činu v souvislosti se sjednáváním úvěru mohou dopustit a vůči jakému subjektu a jaké tresty těmto osobám za spáchání takového činu hrozí? Na tyto otázky se Vám v následujících odstavcích pokusím odpovědět.
Téměř polovina žadatelů o zápůjčku neváhá lhát, aby získali zápůjčku. Nebývá výjimkou falšování potvrzení o příjmech, zamlčování jiných úvěrů a závazků, nepravdivé informace o příjmech a výdajích, o počtech vyživovaných dětí apod. Mezi nejčastější nešvary patří zapírání nesplacených úvěrů, nepravdivě uvedené příjmy a výdaje, falšovaná potvrzení o příjmu od zaměstnavatele a neobvyklé nejsou ani lži o počtu vyživovaných děti. Takové jednání je skutečně trestným činem, a to bez ohledu na výši částky. Lidé se často domnívají, že u částek v řádech tisíců až desetitisíců nemůže jít o vážný prohřešek, ale není to pravda. I u nízkých částek se jedná o trestný čin, za který v případě jeho odhalení bude pachatel trestně stíhán, přičemž počet stíhaných případů za poslední roky rapidně vzrostl. Jak uvádí server novinky.cz: „V roce 2016 policie evidovala přes 5700 trestních oznámení na úvěrový podvod. Zahájila stíhání více než čtyř tisíc osob. Tři čtvrtiny z nich to zkusily poprvé. Úhrnná škoda činila 1,4 miliardy korun, z toho zpět se podařilo zajistit pouhých 380 tisíc korun. Rok 2017 byl ještě horší. Za devět měsíců bylo hlášeno tři tisíce sedm set případů, ovšem se škodou již přes dvě miliardy korun, z nichž se podle policejní statistiky podařilo zpět vrátit dva tisíce korun. Jen pro srovnání – v roce 2010 policie evidovala „jen“ 3700 úvěrových podvodů se škodou přes miliardu korun.[2]“ I Česká národní banka si uvědomuje, že se jedná o závažný problém, zejména pro neinformované spotřebitele a informuje o následcích podvodného jednání žadatele o zápůjčku na svých webových stránkách[3]. Stanovisko Nejvyššího soudu České republiky stanovilo, že poskytovatelem úvěrové smlouvy pro účely trestného činu úvěrového podvodu nemusí být pouze banka, avšak taktéž záložny, spořitelny nebo další subjekty, bude-li se vztah
řídit smlouvou o úvěru (tzn. všechny nebankovní subjekty, které jsou oprávněny poskytovat spotřebitelské úvěry s ohledem na zákon o spotřebitelském úvěru).
Nyní si nastíníme základní právní rámec dané problematiky. V čem přesně spočívá jednání, které se kvalifikuje jako úvěrový podvod? Skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu nalezneme v § 211[4] zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ve znění pozdějších předpisů. Jedná se tedy o uvedení buď nepravdivých údajů, nebo hrubě zkreslených údajů, případně o zamlčení podstatných údajů, a to ve spojitosti s čerpáním úvěru anebo při sjednávání úvěrové smlouvy. Čerpáním úvěru se pak rozumí jednorázové vybrání poskytnutých peněžních prostředků, a to ať už v hotovosti, nebo převodem na účet, dále pak postupné vybírání těchto peněžních prostředků z úvěrového účtu[5]. Sjednáváním úvěrové smlouvy se dle judikatury Nejvyššího soudu[6] nemyslí jen smlouva samotná (respektive její podpis), ale jakýkoliv dokument či jednání se sjednáváním úvěru související. Patří sem veškerá předsmluvní jednání. Trestní zákoník tedy používá pojem „úvěrová smlouva“, pod který spadají pouze úvěry poskytnuté ve formě peněžních prostředků[7]. Trestný čin je dokonán již tím, že pachatel uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Není tedy třeba, aby úvěrová smlouva byla vůbec uzavřena, případně aby úvěr byl skutečně poskytnut. Pro trestní odpovědnost pachatele za trestný čin úvěrového podvodu tak není nutné, aby došlo k vzniku škody. Z dikce zákona je pak patrný zájem zákonodárce na ochranu majetkových zájmů ve společnosti pro řádné sjednávání úvěrových smluv. Stanovisko Nejvyššího soudu České republiky[8] stanovilo, že poskytovatelem úvěrové smlouvy pro účely trestného činu úvěrového podvodu nemusí být pouze banka, avšak taktéž záložny, spořitelny nebo další subjekty, bude-li se vztah řídit smlouvou o úvěru (všechny nebankovní subjekty, které jsou oprávněny poskytovat spotřebitelské úvěry s ohledem na zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů). Nový zákon o spotřebitelském úvěru definuje spotřebitelský úvěr v § 2, odstavci prvním jako: '...odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu poskytovanou nebo zprostředkovanou spotřebiteli.' Nastává tedy poněkud komplikovaná situace, kdy například „odloženou platbu“ sice zákon o spotřebitelském úvěru chápe jako spotřebitelský úvěr, nicméně pod pojem „úvěrové smlouvy“ dle trestního zákoníku tento institut podřadit nelze[9], jelikož se nejedná o přímé poskytnutí peněžních prostředků. Spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru není tedy podmnožinou „úvěru“ dle trestního zákoníku.
Za nepravdivé údaje považujeme takové údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá faktickému stavu, o kterém je sdělována informace. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 7 Tdo 1421/2013[10] je třeba posuzovat nepravdivost údaje v době, kdy ho pachatel v rámci sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru použil s vědomím, že neodpovídá skutečnosti. Na učiněný závěr o dřívější nepravdivosti údaje poté nemá vliv, pokud až po sjednání úvěrové smlouvy nebo po zahájení čerpání úvěru se daný údaj dostane do souladu se skutečným stavem. Nejvyšší soud ve svém usnesení zároveň uvedl, že intenzitu nepravdivosti údaje je třeba hodnotit také podle toho, zda je daný údaj způsobilý významně ovlivnit rozhodnutí úvěrujícího takovým způsobem, že pokud by byl uvedený údaj pravdivý, úvěrující by úvěrovanému na jeho požádání peněžní prostředky neposkytl. Pro představu, co může být nepravdivým údajem lze uvést případ, kdy pachatel nepravdivě tvrdí, že jeho majetek nebyl postižen výkonem rozhodnutí/exekucí, a to i přesto, že v době sjednávání úvěrové smlouvy nebo po zahájení čerpání úvěru již své dluhy zaplatil, a existoval tak důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí/exekuce. Aby zmíněné tvrzení byl pravdivý údaj, pachatel by musel sdělit, že ačkoli jsou proti němu vedena exekuční řízení, vymáhané dluhy byly v průběhu daných řízení splněny. V případě, že osoba uvede hrubě zkreslené údaje, uvede údaje, kterými mylně nebo neúplně informuje o podstatných a důležitých skutečnostech pro sjednání úvěrové smlouvy nebo pro čerpání úvěru. Konečně zamlčení podstatných údajů se při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru dopustí pachatel, pokud neuvede jakékoliv údaje, které jsou rozhodující/významné pro uzavření úvěrové smlouvy nebo poskytnutí peněžních prostředků na základě již uzavřené smlouvy o úvěru.
Druhy trestů, které mohou být uloženy při naplnění skutkové podstaty, jsou trest odnětí svobody až na dvě léta nebo zákaz činnosti, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností. Pro porovnání uvádím, že například za trestný čin krádeže nebo zpronevěry hrozí trest odnětí svobody v základní skutkové podstatě dva roky. Trest za úvěrový podvod je tedy přísnější. Vyšší trestní sazba až na tři léta se uplatňuje v případech, kdy již byl pachatel v posledních třech letech za takový čin odsouzen nebo potrestán. V případě, že pachatel tímto jednáním způsobí škodu ve výši 50.000,- Kč, může být potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let. Opět porovnejme například s trestným činem znásilnění nebo trestným činem nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, za které v základní skutkové podstatě hrozí stejný trest.
K výše uvedenému je ještě potřeba doplnit, že v souvislosti se sjednáváním spotřebitelských úvěrů bývá velice často stíhán také trestný čin podvodu podle § 209 trestního zákoníku[11]. Toto ustanovení je formulováno velice obecně a z toho důvodu umožňuje postihovat veškeré možné případy podvodů, kdy na rozdíl od trestného činu úvěrového podvodu nedojde k uvedení nepravdivých údajů ze strany žadatelů o úvěr apod., ale pachatel si peněžní prostředky půjčí již s úmyslem je nevrátit. Pachatel si tedy v době sjednávání zápůjčky je vědom, že nebude schopen zápůjčku vrátit (například když jeho výdaje přesahují příjmy, má mnoho dalších půjček nebo je slovy insolvenčního zákona v insolvenci), ale přesto si peníze půjčí. Tím je spáchán trestný čin podvodu. Tresty za trestný čin podvodu v podstatě odpovídají trestům za úvěrový podvod.
Myslím, že trestní zákoník postihuje podvodná jednání při sjednávání spotřebitelských úvěrů přísně, nicméně za situace, kdy takových jednání přibývá a policejní orgán musí svoji pozornost těmto případům věnovat stále častěji, nezbývá než konstatovat, že je těchto přísných sankcí zapotřebí. Více je dle mého názoru ale také třeba, aby byli klienti společností poskytujících úvěry informováni o trestněprávních důsledcích za lživé informace uváděné při žádosti o úvěr, aby si dvakrát rozmysleli vymýšlet si práci, kterou nemají nebo dokonce zapomenout na několik svých vyživovaných dětí:-).
BPA – advokáti Žižkov
[1]
https://www.kurzy.cz/cnb/ekonomika/celkove-zadluzeni-domacnosti-v-mil-kc/
[4]
(1) Kdo při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
(2) Stejně bude potrestán, kdo bez souhlasu věřitele, v nikoli malém rozsahu, použije prostředky získané účelovým úvěrem na jiný než určený účel.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 a byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
(4) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 větší škodu.
(5) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo
c) způsobí-li takovým činem značnou škodu.
(6) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu, nebo
b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání teroristického trestného činu, trestného činu financování terorismu (§ 312d) nebo vyhrožování teroristickým trestným činem (§ 312f).
(7) Příprava je trestná.
[5]
ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. Praha: C.H. Beck, 2010. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-178-9, str. 1902.
[6]
http://www.codexisuno.cz/4ii#!20
[7]
ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. Praha: C.H. Beck, 2010. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-178-9, str. 1900
[8]
http://www.codexisuno.cz/4ij#!20
[9]
http://www.codexisuno.cz/4ij#!20
[11]
Podvod
(1) Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 větší škodu.
(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného,
c) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo
d) způsobí-li takovým činem značnou škodu.
(5) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu, nebo
b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání teroristického trestného činu, trestného činu financování terorismu (§ 312d) nebo vyhrožování teroristickým trestným činem (§ 312f).
(6) Příprava je trestná.