Náhrada škody v době koronavirové
V nedávné době v důsledku rozšíření světové pandemie Vláda České republiky vyhlásila stav nouze a následně i karanténu. Nejen tyto skutečnosti, ale také vládní opatření narušily nejen běžný život občanů, ale jejich dopady mají vliv na oblast podnikání apod. V této souvislosti si Vám dovolujeme poskytnout právní poradenství v oblastech, které se Vás mohou bezprostředně týkat. Jsme schopni poskytnou právní služby mj. i v těchto níže zmíněných oblastech, které bychom Vám v tomto článku alespoň rámcově nastínili. Pro širší právní analýzu Vašeho případu, se neváhejte obrátit na naši advokátní kancelář, kde bychom se detailněji zabývali Vašimi nároky pro náhradu škod, které Vám vznikly.
Tento článek byl aktualizován ke dni 7.4.2020 a k tomuto datu jsou uvedené informace aktuální. S ohledem na proměnlivost situace, je pravděpodobné, že se právní úprava může ještě změnit a dle ní se mohou měnit Vaše případné nároky.
I. Nárok na odškodnění
Jak jsme zmínili výše, rozšíření epidemie mělo výrazný vliv na chod života mnoha občanů a podniků, a tedy i fungování řady profesí. V této situaci Vláda přijala opatření, které se dotýká řady firem a drobných podnikatelů, kteří nemohou vydělávat na svá živobytí. Právě díky opatřením vznikají velké škody těmto osobám. Klíčové pro určení náhrady škody je určení, na jaké právním základě byla vyhlášená opatření.
Vláda České republiky vyhlásila dne 12. 3. 2020 pro území České republiky nouzový stav. Po tomto vyhlášení řešila situaci krizovými opatřeními dle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (dále jen „krizový zákon“), které velmi omezují výkon některých práv (např. volný pohyb osob, uzavření maloobchodního prodeje a zákaz poskytování některých služeb). Na základě těchto skutečností mnoha hospodářským subjektům vznikla ekonomická ztráta.
Krizový zákon stanovuje odpovědnost státu za škodu způsobenou právnickým i fyzickým osobám v příčinné souvislosti se zavedením krizových opatření, která jsou určena k řešení nastalé situace. Poslední podmínkou je, že si vznik škody tyto osoby nezpůsobily samostatně. Při splnění těchto podmínek pak mají tyto osoby na základě zákona nárok na náhradu škody. Krizový zákon zná tři typy náhrad, a to a) náhrady za omezení vlastnického práva, poskytnutí věcných prostředků a vykonání pracovní povinnosti a pracovní výpomoci, dále za b) náhrady škody a za c) poskytování státní podpory při haváriích nebo živelních pohromách. Níže se budeme převážně zabývat písm. b), tedy náhradou škody, které bude v praxi z hlediska nároků na náhradu škody pro Vás klíčové.
Pro předpoklad za odpovědnost státu je důležité, aby (i) poškozenému vznikla prokazatelná újma, která (ii) vznikla ze zavedení krizového opatření a jak už jsme uvedli výše, aby (iii) byla jasná příčinná souvislost mezi krizovým opatřením a vznikem škody. Zjednodušeně to znamená, že nebylo-li by krizové opatření vydáno, škoda by nevznikla. Dle našeho právního názoru bude záležet případ od případu, jestli se podnikatelům podaří prokázat, že škody přímo souvisely s opatřeními, které vláda vydala. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že poškození jsou povinni škodě zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škody. Jedná se o tzv. generální prevenční povinnost, tedy snižování vzniku škod. Jako příklad tohoto právního institutu lze uvést situaci, kdy se provozovatelům restauračních zařízení zkazila část surovin, protože museli své provozovny uzavřít. V této situace byla jejich povinnost alespoň část surovin zachránit (pokud to podmínky dovolovaly), např. dát maso do mrazničky ke zmražení. Současně upozorňujeme, že porušením této prevenční povinnosti by teoreticky mohlo být i to, že podnikatel nevyužil žádné z dalších úlev a forem hmotné pomoci, které stát při řešení nastalé situace podnikatelům nabízí k minimalizaci vzniklých škod a ztrát. Pro úplnost uvádíme, že stát se může zprostit, prokáže-li, že poškozený si způsobil škodu sám.
Pokud tedy máte provozovnu a nemůžete své podnikání provozovat v důsledku vydaných opatření, vzniká Vám nárok na náhradu škody. Hradit by se měla jak skutečná škoda, tak i ušlý zisk. Obvykle se u náhrady za ušlý zisk určuje částka, kterou by podnikatel získal, pokud by mohl činnost standardně vykonávat za obvyklých okolností, nebýt škodní události, s přihlédnutím k nákladům, které by musel na dosažení těchto výnosů vynaložit. Výši tržeb lze určit z účetní historie. Nicméně v těchto případech bude velmi komplikované určit, jaký dopad měly právě tyto opatření. I kdyby nebyly vládní opatření vyhlášeny, ale pandemie by postupovala dál, a tím se i zvyšoval počet nakažených osob, jistě by se zvyšovaly i obavy z nákazy, a to by jistě mělo vliv na chování spotřebitelů, např. i na to, zda se budou stravovat v restauraci, či nikoli. Pokud tedy bude chtít poškozený dokázat skutečný ušlý zisk, musí prokázat, že by vývoj spotřebitelské poptávky neměl vliv na jeho příjmy, o které tak přišel právě jen v důsledku krizového opatření.
Před případným uplatněním nároku na náhradu škody u civilního soudu je třeba nejprve písemně uplatnit nárok u příslušného orgánu krizového řízení, a to do 6 měsíců od doby, kdy se poškozený o škodě dozvěděl (subjektivní prekluzivní lhůta), nejdéle do 5 let od vzniku škody (objektivní prekluzivní lhůta), jinak právo zaniká (a to uplynutím té lhůty, která skončí dříve). V této souvislosti je třeba upozornit na skutečnost, že pokud by krizová opatření státu trvala dlouhou dobu, a u nejstarších škod by již mohlo hrozit propadnutí 6měsíční lhůty, patrně nezbyde než nároky uplatňovat postupně, v dílčích částech.
Nicméně situaci s náhradou škody značně komplikuje skutečnost, že dne 24.3.2020 byla nahrazena opatření uvedená výše mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“).
Tato skutečnost má velmi zásadní vliv na posouzení náhrady škody. V tomto případě už není právo na náhradu škody určováno v mezích krizového zákona, který (jak uvádíme výše) připouští možnost náhrad, ale v mezích zákona o ochraně veřejného zdraví, kde dle § 97 odst. 1 tohoto zákona „Náklady vzniklé plněním povinností v ochraně veřejného zdraví nese osoba, které je povinnost uložena“. Stát tímto jednáním zcela nepochybně vytváří snahu zprostit se povinnosti hradit podnikatelům škodu vzniklou v souvislosti s vydáváním krizových opatření, kdy povinnost náhrady škody dle krizového zákona by mohla být pro stát ekonomicky likvidační.
V právních kruzích ovšem panují i názory, že ani tímto krokem se stát nezbavil odpovědnosti k náhradě škody dle krizového zákona. Dle těchto názorů při výkladu vymezení příslušných pojmů 'krizové opatření' a 'krizový stav' v § 2 písm. b) a c) krizového zákona spadají pod tento zákon v době nouzového stavu i mimořádná opatření vydávaná Ministerstvem zdravotnictví. Stát by se tak dle těchto názorů tak jako tak nezbavil odpovědnosti k náhradě škody.
Současně lze dle některých odborníků polemizovat, zda Ministerstvo zdravotnictví mělo oprávnění podle § 69(1)(i) zákona o ochraně veřejného zdraví uložit takovéto plošné zákazy. V takovém případě by za možnou obranu přicházelo v úvahu uplatňovat pouze náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, dle kterého je pro náhradu škody podstatná existence předpokladu, že rozhodnutí bylo vydáno v důsledku nesprávného úředního postupu, tj. bez zákonného podkladu, nebo bylo zrušeno či změněno.
Jestli se stát opravdu zprostil odpovědnosti hradit škodu vzniklou v souvislosti s vydáváním mimořádných opatření Ministerstvem zdravotnictví dle zákona o ochraně veřejného zdraví nebo i v tomto případě bude povinen škodu hradit ovšem momentálně nelze s určitostí předvídat. Komplexnější výklad krizového zákona totiž proběhl naposledy v době povodní, navíc se nejednalo o plošná omezení dopadající na celé území České republiky, tudíž ani judikatura s tímto není dostatečně vypořádána. Jedná se tak o do značné míry bezprecedentní stav, kdy se dá důvodně a rozumně očekávat, že výklad klíčových ustanovení krizového zákona bude nutno dotvořit a sjednotit až samotnými soudy.
Ať už bude závěr ohledně výkladu ustanovení k náhradě škody dle krizového zákona jakýkoliv, důrazně doporučujeme, aby si dotčení podnikatelé už teď shromažďovali doklady o všech škodách, které musí je postihly. Podnikatelé by měli vést evidenci o učiněných nutných opatřeních a škodách (např. dokumentace zboží, které podlehlo zkáze apod., o vyplaceném odstupném zaměstnancům, které bylo nutné propustit v důsledku omezení provozu na základě krizových opatření a taktéž o sankcích, které bylo nutno smluvním partnerům uhradit v důsledku nemožnosti plnit, a kterým se nebylo možno vyhnout – zejména smluvní pokuty. Stále totiž platí (jak jsme uvedli výše), že minimálně pro období od 12. do 23. března mohou lidé i firmy kvůli škodám vzniklým v důsledku krizových opatření žádat o finanční kompenzaci, přičemž čím více podkladů k prokázání vzniku škody budete mít, tím vyšší bude Vaše šance na jejich alespoň poměrnou náhradu.
II. Shrnutí
V souladu s přijatými opatřeními dle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (dále jen „krizový zákon“) Vám při splnění zákonných podmínek vzniká nárok na náhradu škody vzniklou v důsledku přijetí těchto opatření. Tato opatření pak byla vydávána do 23.3.2020. Lhůta pro uplatnění nároku je stanovena na 6 měsíců od doby, kdy se poškozený o škodě dozvěděl (subjektivní prekluzivní lhůta), nejdéle do 5 let od vzniku škody (objektivní prekluzivní lhůta), jinak právo zaniká (a to uplynutím té lhůty, která skončí dříve). Proto důrazně upozorňujeme hlídat si kdy Vám škoda vznikla, jelikož bude třeba uplatnit nárok na její náhradu včas.
Od 24.3.2020 byla tato opatření nahrazena mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví dle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“) ve snaze zprostit se povinnosti hradit škodu. O tom, jestli se stát tímto postupem zprostil náhrady škody ovšem s velkou pravděpodobností rozhodnou až samotné soudy při výkladu práva.
V obou případech ovšem doporučujeme podnikatelům pečlivě uchovávat veškeré doklady a dokumenty, kterými lze vznik škod vzniklých v důsledku přijatých opatření prokázat. Zvyšujete tím své šance k dostatečnému prokázání nároku na náhradu vzniklých škod a k jejich alespoň poměrné úhradě.
Za celou advokátní kancelář BPA
Ilona Budková, advokátka a řídící partner