Co se stane s dítětem po smrti pečujícího rodiče?

Family Law

Život nám do cesty klade mnoho překážek. Jedna z nejtěžších věcí, které v životě musíme překonat, je smrt milovaných osob. Tím hůř, když se jedná o nezletilé dítě, které ztratí svého rodiče. V těchto případech musí soud postupovat co nejcitlivěji, aby dítěti vznikla co nejmenší újma. Co bude tedy následovat z právního hlediska?

Pokud má dítě druhého rodiče, který nemá omezenou rodičovskou zodpovědnost a je schopen zajistit péči a výchovu dítěte, přejdou práva a povinnosti automaticky na něj. Soud by rozhodl jinak pouze v případě, že by k tomu našel opravdu závažný důvod. Jestliže máte pocit, že existují okolnosti, na základě kterých by soud měl rozhodnout jinak, máte dvě možnosti.

První možností je podání návrhu na svěření nezletilého do pěstounské péče. V takovém návrhu je nutno popsat předcházející výchovu nezletilého a jeho vztahy s biologickými rodiči, uvést důvody pro podání tohoto návrhu, nastínit vztah mezi nezletilým dítětem a navrhovatelem a rozepsat podmínky, které může navrhovatel dítěti zajistit (bydlení, zkušenosti s výchovou dětí).

Další obdobnou možností je návrh na svěření dítěte do péče jiné osoby. Soud předává dítě do péče jiné osoby, nemůže-li o dítě pečovat žádný z rodičů ani poručník. Příbuzné osoby nebo osoby blízké mají zpravidla přednost před jinými osobami a tato péče má obvykle přednost před ústavní výchovou. Práva a povinnosti přiměřeně odpovídají zákonu o pěstounství a vymezí je soud.

V obou případech se obracíte na soud v místě trvalého bydliště dětí. Doporučujeme se také obrátit na OSPOD, které vám pomůže nejen s celým procesem, ale i s posouzením možností. Celou situaci je nejlepší začít co nejdříve. Rodič může sepsat žádost, ve které popíše, jak by si péči o dítě v případě své smrti představoval. Soud k této žádosti bude přihlížet, ale vždy rozhodne v zájmu dítěte, v těchto případech se přihlíží i k jeho přání.

Oba případy zmíněné výše se vztahují k situaci, kdy existuje alespoň na papíře druhý z rodičů, který nemá omezenou rodičovskou zodpovědnost. Pro zvláštní případy, kdy se o dítě nemůže postarat ani jeden z rodičů, vznikl institut poručenství. Výběr poručníka je velice citlivá a složitá záležitost. Musí existovat předpoklad, že mezi poručníkem a dítětem vznikne citová vazba a že zůstanou zachovány staré rodinné vazby. Pokud to neodporuje zájmu dítěte, soud stanoví poručníkem osobu, kterou doporučí rodiče. Když rodiče nikoho nedoporučí, vybírá soud z okruhu příbuzných nebo osob blízkých rodině, ale může vybrat i úplně jinou osobu, u které je předpoklad, že vznikne citová vazba. Na poručenství se v přiměřené míře používají ustanovení o právech a povinnostech rodičů a dětí s tím rozdílem, že poručníkovi nevzniká vyživovací povinnost. Poručenství také podléhá kontrole soudu, poručník nemůže sám rozhodovat o důležitých věcech dítěte, které se týkají jeho majetku nebo které výrazně ovlivní jeho budoucnost (výběr školy, stěhování).


Next PF 2019

This site uses cookies to measure traffic